Návod, jak začít s ARM7TDMI (i s velmi omezenými finančními prostředky).

Tato webová stránka má za úkol poskytnout základní informace všem, kteří by rádi pronikli do světa 32bit MCU s jádrem ARM7TDMI a vlastně i dalšími ARM. Informace zde obsažené nemohou být ani při největší snaze kompletní, ale měly by být dobrým startovním bodem pro všechny, kteří chtějí. Mimo základních znalostí jazyka C a znalostí elektroniky, zde bude nejdůležitějším předpokladem opravdu chtít. Náklady na stavbu uveřejněných pomůcek a vývojových desek budou z hlediska ceny komponent opravdu nejnižší možné v poměru k užitné hodnotě (pár set to postavit stát bude). Na druhou stranu je nutno přiznat, že co si popíšeme, není otázkou pár minut ani postavit a ani začít smysluplně používat. Protože je tato stránka zamýšlena spíše zájemcům z řad amatérské veřejnosti, nebude jazyk na této stránce stroze technický, ale se snahou nebýt úplně suchý, aby se to množství textu dalo číst. Věci které znáte, jistě číst nemusíte, na druhou stranu pokud téměř začínáte (alespoň malé základy jsou potřeba), můžete zde přečtením všeho najít i mnoho všeobecných informací ohledně bastlířské praxe. Článek je myšlen tak, že pokročilý si z něj vezme jen potřebné věcné záležitosti, jako je předloha pro desku plošných spojů, osazení a potřebné soubory a zároveň tak, aby i "téměř začátečník" věděl, jak to má udělat.

Co si vlastně ukážeme a postavíme:

• JTAG do USB - bez něj se s ARM nehneme.
• Desku s AT91SAM7S32 a vším potřebným.
• Naistalujeme YAGARTO - vývojové prostředí pod OS Windows.
• Nainstalujeme a zprovozníme OpenOCD, které pracuje s JTAG do USB.
• Ukážeme si jednoduchý program, jak jej psát, kompilovat, dostat do AT91SAM7S32 a také jej v něm pomocí JTAG ladit (zastavovat, prohlížet proměnné atd., přímo v cílové aplikaci).

Berte to ale jen jako předběžný plán, co by mohlo být, jsem velice zaměstnaný člověk a tato stránka je silně závislá na mém čase. Tedy slíbit ohledně nekomerčních (odhlédneme-li, že si tím dělám reklamu) návodů, nemuhu vůbec nic. Budu se ale snažit o to, aby nic nezůstalo ve stavu, abyste postavili něco, co bez pokračování nelze použít. Postavíte-li si třeba MiniJTAG (USB<>JTAG), můžete jej s tím co je zde uvedeno okamžitě začít používat (s využitím dalších zdrojů na Internetu) i kdyby už nikdy žádné pokračování nevyšlo. Jsme jen lidé a stát se nám může opravdu cokoli.

Pokud se budete ptát, proč toto a ne něco jiného, je to proto, že tyto věci jsou dobře funkční, použitelné a v případě software k mání na webu zdarma, ale také proto, že budu popisovat něco, s čím mám sám zkušenost a nebudu v tom přespříliš plavat ;).

Ačkoli budeme ve značné míře používat součástky v SMD provedení, protože s ARM už to zkrátka jinak nejde, uvedené desky spojů budou jednostranné a zhotovitelné i bastlířem v domácích podmínkách. Pokud bude něco složitějšího, jako například pájení mohavývodových pouzder v SMD, těmito úskalími Vás provedu a ukážu, že to vůbec nemusí být tak složité, jak se může na první pohled zdát a dokonce není ani potřeba mít sokolí zrak a ani ruku chirurga.

Konec úvodů, postavíme JTAG do USB - MiniJTAG.

MiniJTAG je postaven na známém obvodu FT2232D. Pokud jej neznáte, pozor, nejde o překlep, opravdu FT2232D, v žádném případě 232 ! MiniJTAG je ohledně použitého rozložení vývodů FT2232D kompatibilní s rozložením v SW OpenOCD označeným jtagkey a to z důvodu, že tento je zavedený a máme zaručenou jeho podporu softwarem zdarma. Navíc tento typ umí ovládat vývody JTAG do tří stavů, tedy je z hlediska použitelnosti velice univerzální. V čem budeme horší oproti běžným komerčním produktům, jsou podporovaná napětí cílové aplikace, kde budeme počítat s tím, že s rozsahem 3 až 5.5V vystačíme, když budeme minimálně v začátcích pracovat stále s 3.3V napájením. Díky tomu, že si dovolím toto omezení, bude i amatérsky vyrobený JTAG slušně malý a také se tím minimalizuje množství hůře dostupných součástek. Věřím také, že se díky tomu stane přitažlivější pro více zájemců o jeho stavbu.

Schéma zapojení - MiniJTAG.

Jak vidíte ze schématu, MiniJTAG je napájen jednak z USB portu PC a jednak z cílové aplikace. Tím je zajištěno, že bude ohledně úrovní dostávat svoje správná napětí a cílová aplikace nebude mít přivedeno žádné napětí, dokud jej sama nedodá. Jako budiče jsou použity velice levné a snadno dostupné 74HC125. Zajímavý už je snad pouze tranzistor, který vyhodnocuje, zda je napájecí napětí aplikace dostatečné pro funkci MiniJTAGu a také jej logicky invertuje, protože je to pro toto rozložení potřebné.

Deska plošných spojů - MiniJTAG.

Předloha pro ruční vrtání má vyplněné otvory na průměr 0.5mm, je to výhodné pro ruční vrtání, pomáhá to centrovat vrták.

Možná si teď někteří z Vás řeknou, že jsem se zbláznil a jak tohle asi tak vyrobím ? Jistě ne všichni, šikovných lidí je dost a mohou následující kapitolu klidně přeskočit.

Výroba plošných spojů.

Předloha plošného spoje je v PDF, což je z důvodu, že když ji vytisknete a nezvolíte nějaké zmenšení či přizpůsobení stránky při tisku, získáte předlohu 1:1. Důležité je tisknout předlohu zrcadlově, tedy čitelné nápisy budou po vytištění nečitelné. Vytisknout stačí na lepší kancelářský papír, zkrátka ne ten nejvíc ekonomy. Před tiskem na inkoustové tiskárně nastavte co nejvíc inkoustu a co nejdelší dobu schnutí. Výtisk musí mít plochy proti světlu bez znatelných poruch, černá musí být dokonale neprůsvitná. Bohužel, ne každá tiskárna to dokáže. Po vytisknutí papír dobře usušte, buď jen odložením na chvíli někam a nebo ho pofoukejte horkovzdušnou pistolí - stačí běžná k odstraňování nátěrů, tenhle nástroj se hodí stále. Vytištěný motiv je dobré prohlédnout lupou. Ty spoje jsou jemné a náhoda není nehoda, takže se snadno stane, že jinak naprosto bezvadný kancelářský papír má na tom nejhorším místě jakýsi kaz a obrazec se tam rozpil jak mohl nejlépe. Vytisknout tohle ale moc nestojí, takže případný počet pokusů o co nejlepší výtisk, ničím moc limitován není. Pak vystřihněte motiv s centimetrovým okrajem (plus minus, pulcentimetr taky stačí), položte jej na kancelářský papír inkoustem dolů a přetřete štětcem obyčejným petrolejem (zkrátka petrolejem potřete tu předlohu z nepotištěné strany a přitom ji neumažte od toho na čem leží). Pak petrolej stáhněte z papíru gumovou stěrkou na okna a nebo podobným nástrojem, případně něčím odsajte, ať je to jen prosycené, ne vyloženě mokré. Takto připravená předloha má papír pro UV průhledný. Pokud to Vaše tiskárna nedokáže, pošlete PDF do nějakého DTP studia, ať Vám vyrobí film a nechte si to udelat offsetem, tedy vytisknout zrcadlově (čitelné texty budou nečitelné). Z DTP studia (osvitky) budete mít proti tisku na běžné tiskárně pochopitelně zcela profi předlohu, jaké používají i výrobci desek spojů. V případě filmu a nebo tisku laserovou tiskárnou na fólii, si pochopitelně ušetříte práci s petrolejem, ale zase ne každá laserová tiskárna produkuje opravdu neprůhlednou černou. Výtisku z laserové tiskárny můžete napomoci k lepšímu krytí ješte výpary acetonu - předlohou přiklopíte na půl hodiny misku s acetonem i když ani to u některých laserových tiskáren nepomůže. Kdyby někdo nevědel, dělá se to proto, že zrníčka toneru nabobtnají a pak lépe kryjí.

Předlohu položíme na desku s nanesenou fotocitlivou vrstvou a to výtiskem k ní, proto jsme předlohu tiskli zrcadlově. Opravdu nemá cenu si fotocuprex připravovat sám, dá se koupit v GME a tak malý kousek, který potřebujeme, nestojí moc a navíc ji potřebujeme kvalitní, protože i když se snažím přesvědčit, že je to snadné, úplně běžná deska pro amatérskou výrobu to není. Na předlohu položíme čisté sklo, 3mm je ideální. Nebojte, to co potřebujeme ohledně UV, tím sklem projde dostatečně. Je důležité, aby byla k desce předloha dobře přitlačena. Můžete sklo buď po stranách zatížit něčím těžkým (ale zase ne tak, aby se na předloze prohlo) a nebo sevřít ještě s pevnější podložkou pod fotocuprexem svorkami.

Nyní budeme svítit. K nasvícení potřebujeme zdroj UV záření. Nejjednodušší cesta k jeho získání, je zapůjčit si horské slunce, které se nekomu z blízkých jistě už pár let nepoužito válí někde ve skříni/sklepě/půdě ... Dají se použít i různé výbojky, UV zářivky, dokonce i dostatečný počet UV LED v rastru. Doba svícení je bohužel dána zdrojem světla a tak nelze říct, zda Vám bude stačit 3 minuty a nebo 15 minut. Tohle se dá jedině zkusit. Pokud je tahle činnost pro Vás nová, kupte si fotocuprexu raději více, protože úspěch na první pokus s odhadem času je zřídkavým jevem. Dá se řící, že čím je předloha kvalitnější, tím déle můžete svítit navíc, což asi nemá cenu vysvětlovat. Že Vám UV záření může poškodit zrak jistě víte, takže pochopitelně dbejte zásad ochrany zdraví a rozhodně, ať už jde o jakýkoli zdroj UV pro takovou činnost, ať Vás ani nenapadne se přímo do něj podívat !

Po osvícení desky ji musíme vyvolat. Světlocitlivý lak, který byl osvícen UV musí pryč. K tomuto účelu se dá rovnou zakoupit hotová vývojka, ale můžete si namíchat vlastní. Do necelého litru vody rozpusťte zarovnanou polévkovou lžíci NaOH (sodný louh, hydroxid sodný) a po rozpuštění přidejte deci vodního skla. Výsledkem je litr vývojky. To vodní sklo není bezpodmínečně nutné, ale rozdíl s tím pracovat rozhodně je. Osvícenou desku tedy ponoříme do vývojky a chvíli počkáme. Deska začíná červenat v místech, kde se lak odplavuje a začíná se objevovat nasvícený obraz spojů. Je dobré desku během tohoto procesu otírat houbickou na tyčince, kouskem polystyrenu atp., prostě něčím, co nám ji neodře, ale také něčím takovým, co nám umožní si ve vývojce nemáchat ruce. Že je deska vyvolaná jistě poznáte, musí na ni zbýt jen to co mají být spoje. Na desce může zůstat jemný závoj (ale opravdu jen velmi jemný), kterého se zbavíte umytím houbičkou a saponátu (pochopitelně ve vodě). Pokud ne, ještě to chce do vývojky.

Teď už můžeme desku vyleptat. K leptání se dá použít obvyklý chlorid železitý, osobně mám mnohem raději peroxodisíran sodný. Jen ten peroxodisíran musí být zahřátý asi tak na 50C a ještě je fajn s ním míchat, třeba vzduchem z kompresoru pro akvarijní rybičky přes vzduchovací kámen. Tohle ale snad už někdy dělal uplně každý.

Po vyleptání a kontrole, zda má cenu s konkrétním kusem vůbec pokračovat, už zbývá vyvrtat díry a odstranit světlocitlivý lak ze spojů. K vrtání není jistě co dodat, holým prstem to jistě nepůjde ;). K odstranění laku po vyvrtání můžete použít buď aceton (stačí důkladně očistit hadříkem namočeným v acetonu, důkladně, tedy několikráte) a nebo celou desku nasvítit pod UV a umýt ve vývojce, tentokráte ale lépe bez toho vodního skla. Po očištění od laku ji můžete vložit do cínovací nebo stříbřící lázně, která se dá koupit v GME a nebo to jak je, už považovat za výsledek. Jak namíchat slušnou cínovací lázeň popisovat nebudu, ačkoli to také není nic moc složitého, přece jen už ty chemikálie v první drogerii na rohu nekoupíte.

Dobré je ještě desku ošetřit pájecím lakem. Dá se koupit, namíchat z kalafuny a lihu a nebo nejlépe namíchat z acetonu, izopropanolu a kalafuny, vše stejným dílem. Já vím, už to vypadá jako mladý chemik, ale ono tohle moc o něčem jiném není. Po nalakování desky ji můžete usušit už výše zmíněnou horkovzdušnou pistolí. Nebojte se toho, pořádně, ať to při osazování hnusně nelepí, ale zase pochopitelně nepřipálit do hněda !

Pokud už toho začínáte mít dost a stejně byste si ten MiniJTAG rádi postavili, napište mi a já Vám tu desku spojů pošlu za 198Kč plus náklady na dopravu dobírkou. Málo to není, pošta si taky vezme svoje, ale nemyslete si, mne jako kohokoli jiného balení, lítání na poštu a vypisování daňových dokladů taky 3x nebaví a Vy si ušetříte všechno to výše, pokud si tu desku třeba nenecháte udělat jinde levněji - pro kus pro Vaše použití nemám nic proti. Určitě bych ale protestoval při produkci a prodeji těchto desek bez mého svolení pro zisk, proto to přece dělám já ;). Také to můžete brát tak, že mne podpoříte, aby mne psaní takových článků více bavilo a mohl jsem si pro to udělat čas.

Osazení - MiniJTAG.

Kdo umí, další kapitolu pochopitelně přeskočí a kdo ne, vysvětlím.

Osazování SMD amatérským způsobem.

Možná Vám někdo někdy říkal, že máte nejprve osadit odpory, pak kondenzátory ..., tak na to zapomeňte. Nejdřív osadíme FT2232D, protože teď se ještě můžeme na desce rozmáchnout a nic nám nezavazí. Takže přiložíme správně natočený kousek FT2232D. Puntíkem v rohu na puntík na osazovacím plánu, jak jinak. Chytneme si desku do ruky, palec leží na FT2232D. Budeme to provádět ve vzduchu, protože jednak si věříme a jednak nám to někde neujede. Takže seštelujeme integráč kam patří a kontrolujeme to lupou a to včetně mne, protože už taky občas houby vidím. Když je to přesně a to na všech stranách, roztavíme páječkou kalafunu a nalijeme ji na jednu řadu vývodů. Když to držíme blbě, holt to trochu pálí, nezkušenost bolí. Chvíli počkáme, dáme opařený palec pryč a zkontrolujeme lupou, jestli se to někam nehnulo. Jestli ne, máme skoro vyhráno. Jestli ano, pak to zkusíme po rozehřátí té kalafuny doustavit a nebo to lépe celé hodíme do perchlóru a nebo izopropylu, ať se to rozpustí, odpadne a můžeme znovu. Pokud to sedí, zalijeme kalafunou i zbývající 3 strany. Nyní vezmeme cín a uděláme uprostřed každé řady vývodů cínovou kaňku, klidně se jí slije několik vývodů, což opravdu nevadí, vážně. Teď už se to nehne, takže roztáhneme cín na všech řadách po všech vývodech tak, aby nebylo žádné pochybnosti o tom, že cín drží jak na desce, tak na vývodech. Všechno to děláme stále pod solidní vrstvou kalafuny, klidně dolijeme další, když je málo. No a nyní přijde to kouzlo. Vezmeme měděnou licnu (vodič složený z moc jemných drátků), odizolujeme asi tak 1cm a tím koncem jedeme z jedné strany řady vývodů na druhou za stálého prohřívání páječkou. Licna se nacucne přebytečným cínem, takže ji odstřihneme, odizolujeme další kus a postup opakujeme tak dlouho, až se zbavíme všeho cínu navíc. Ve výsledku je každý vývod připájený a každý zvlášť. Pochopitelně to zkontrolujeme lupou. Další SMD součástky už připájíme snadno, pocínovat jednu plošku, pinzetou vložíme součástku, připájíme za jeden vývod a pak připájíme zbytek. Silně nedoporučuji trafopájku, je to nástroj snad pro kováře, ale ne pro elektronika. Jde to i s ní, machři existují, ale má cenu se tak trápit ? Ideální je mikropájka, stačí i laciná, ale hlavně s regulací teploty.

Po připájení všech součástek desku umyjte v perchlóru a nebo isopropanolu, úplně nejlépe v nějakém k tomu určeném profi prostředku, který bude možná i šetrnější k Vašemu zdraví. Nejlépe nejprve na nečisto a pak v čistém dočista dočista. Ano, speciálně perchlór nelze považovat za něco zrovna zdravého, takže zase zásady bezpečnosti a ochrany zdraví. Po důkladném umytí desku zkontrolujte, zda není někde zkrat a ideálně nalakujte elektroizolačním lakem.

K umytí desek lze použít i běžný denaturovaný líh, lze to a funkčnost této elektroniky by to nemělo ohrozit, ale všeobecně se to nedoporučuje a já si to profesionálně nemohu dovolit. Dokážu si ale představit, že bastlíř v domácích podmínkách po lihu sáhne mnohem raději, než po jakékoli jiné chemikálii. V každém případě pracujete s čímkoli zde uvedeným vždy pouze na vlastní riziko, já za Vaše počínání nemohu nést, a také nenesu, jakoukoli zodpovědnost a tak je také jen na Vás, co a jak použijete, jak z hlediska funkčnosti výrobku, tak z hlediska škod na zdraví a majetku.

Pokud tady začínáte váhat, můžete koupit MiniJTAG i celý hotový, ale to už pak není bastlení. Je ale pochopitelně jen na Vás, zda si od toho slibujete, že si slušně pohrajete s výrobou a nebo Vám jde o ten laciný JTAG jako výsledek, přičemž se pochopitelně zlobit nebudu, když taky něco prodám ;).

Seznam součástek - MiniJTAG

Je zde jako textový soubor minijtag_bom.txt .

V souboru jsou uvedena označení a skladová čísla GME.

Tolerance součástek nejsou kritické a 1% tolerance u rezistorů je zde jen proto, že se v GME prodávají za stejnou cenu, jako rezistory s 5% tolerancí. Tolerance 5% tedy vyhoví stejně dobře a pokud nebudou skladem 1%, vemte 5%. Pokud nebudou kondenzátory CK0805 10M/10V X5R skladem, vyhoví jako náhrada dokonce i jen CK0805 1M/16V X7R a nebo cokoli mezi. 10M jsou zde jen proto, že je běžně používám.

Pokud se SMD součástkami nepracujete běžně, kupte si od každé hodnoty více ks, než je uvedeno a to proto, že takový SMD kondenzátor se snadno ztratí a když se najde, není jistota, že je to ten, který se ztratil, což je podstatné především v případě, že není čím kapacitu měřit, což u bastlířů není tak neobvyklé.

Pokud u kondenzátorů navýšíte počty kusů tak, že každá hodnota má jiný počet, snadno i bez měření poznáte, který je který i bez toho, aby Vám prodavač každý pásek označil. Jen při nákupu přes pult poproste prodavače, aby Vám dal každou hodnotu v jednom pásku a ne například 3 a 2ks od jedné hodnoty rozstřižené.

Jistě budete chtít MiniJTAG rychle vyzkoušet, takže nezapomeňte na 20ti žilový plochý kabel. Můžete jej koupit jako 2 konektory PFL20 a plochý kabel zvlášť. Ideálně to chce speciální kleště, ale pokud je nemáte, dají se konektory opatrně nacvaknout i za pomoci svěráku a podobných nástrojů. Kdo kroutí hlavou, musí si uvědomit, že zde jde o bastlířské postupy, kde kvůli možná i pěti konektorům za rok, leckterý bastlíř odmítne speciální kleště koupit ;).

Existují i jiné konektory pro JTAG než 20ti pinový a vzájemně se liší jen rozložením vývodů. Proto pokud budete potřebovat JTAG s jiným počtem pinů, můžete si vyrobit redukci a to ať už jen pospojováním správných vodičů od konektorů, tak třeba desku plošných spojů jako redukci atp.

MiniJTAG i deska s cílovou aplikací mají na sobě samce, tedy konektory s piny, propojovací kabel je samice-samice, tedy odhlédneme-li od počtu pinů, vypadá kabel stejně, jako IDE kabel k HDD v PC. Kabel je zapojen 1:1, tedy stejné piny na obou konektorech jsou vzájemně propojeny. S délkou JTAG kabelu to nepřehánějte, nějakých 15 až 20cm by neměl být problém, ale pulmetr už rozhodně doporučit nelze. Čím kratší, tím lepší.

Některé informace zdánlivě do této kapitoly nepatří, ale proč jsou zde pochopíte, když si budete psát, kolik si máte koupit plochého kabelu, jestli stačí pár cm a co ještě si máte koupit, ať nejdete a nebo nedobírkujete na 2x.

Konstrukce a pouzdření - MiniJTAG.

Deska MiniJTAG je konstruována tak, aby USB konektor mírně přečníval z desky a bylo možné do případného pouzdra (krabičky) vyříznout otvor a konektor jím procházel. Do konektoru JTAG lze buď zasunout plochý kabel, považovat jej za součást a pouzdrem protáhnout vyříznutou stěrbinou tento kabel. Druhou možností je plochá krabička s výřezem pro zasunutí konektoru plochého kabelu. Led lze osadit na kablíky a umístit na pouzdro jak se Vám líbí a nebo osadit se správně dlouhými vývody a do pouzdra vyvrtat díry nad ně. Zvolené LED s průměrem 5mm lze pochopitelně nahradit i menšími, podle Vašeho estetického cítění.

MiniJTAG lze pochopitelně používat i bez pouzdření, jen pak musíte dát pozor na to, aby v pracovním nasazení někde nedošlo ke zkratu, když se něco někde na stole potká.

Protože má MiniJTAG v rozích montážní otvory, dá se také našroubovat na nevodivou podložku, jako třeba kousek plexiskla.

Pochopitelně lze zvolit i kompromis, kdy omotáte MiniJTAG izolační páskou, zatáhnete do smršťovací bužírky atp. Není to jistě hezké a málokterý bastlíř se s tím po takové prácičce smíří (také bych to těžko překousnul), ale je to řešení ve stylu "účel světí prostředky" - nejrychlejší a nejlacinější.

Existují i řešení jako zalití do kaučuku, jako je Lukopren a udělat z toho jakousi gumovou bambuli, vytvořit formu a odlít si pouzdro ve dvou částech z epoxidu atp. Fantazii se meze nekladou, ale tady už by tyto postupy daly více práce, než celý MiniJTAG.

Oživení - MiniJTAG

Nejprve z http://www.ftdichip.com/Resources/Utilities.htm#MProg stáhněte program MPROG a nainstalujte do PC s OS Windows.

Zde stáhněte konfiguraci, kterou vyprogramujete pomocí MPROG čip FT2232D.

Proveďte poslední optickou kontrolu, celý MiniJTAG důkladně prohlédněte lupou. Pokud je všechno v pořádku, připojte kabelem MiniJTAG k USB k PC s OS Windows. Po připojení k USB se musí rozsvítit zelená LED, indikující napájení MiniJTAG z USB.

Otevřete v MPROG soubor sbjtag.ept a vyprogramujte MiniJTAG, nebo přesněji FT2232D, osazený na něm. Toto programování proběhne po kabelu USB, nepotřebujete žádný další programátor a nebo jiný HW. Pokud je všechno vyrobeno a osazeno bez chyb, nebude s programováním žádný problém.

MiniJTAG odpojte od USB, je hotov a připraven k použití.

Žlutá LED rozsvícením (běžně bliknutím) indikuje reset procesoru, ke kterému je připojen JTAG.

Instalace - MiniJTAG

Po prvním připojení hotového MiniJTAG k PC (pomocí USB) bude OS Windows požadovat ovladače/drivery.

Zde stáhněte drivery, rozbalte na disk a nainstalujte. Nejde o žádné superdílo, jsou to standardní ovladače k FT2232D, jen s malým doladěním pro tento účel. Mimo MiniJTAGu se nainstaluje i další sériový port, který MiniJTAG obsahuje. Není vypnut z důvodu, že sám používám JTAG ještě s vyvedeným sériovým portem a nechci udržovat dvě různé verze ovladačů. Navíc pokud se rozhodnete si MiniJTAG přestavět k obrazu svému, můžete si sériový port zapojit také.

Jak dál - MiniJTAG

Někteří z Vás již mnoho rad potřebovat nebudou. Pro ty zde uvádím konfigurace pro OpenOCD. Jen upozorním, že s OpenOCD to není tak jednoduché a tak to co fungovalo v dřívějších verzích, se pro použití novějších musí občas holt trošku poupravit. Je to daň za jeho vývoj a zlepšování a také za to, že Vás nic nestojí.

Důležité linky - MiniJTAG

Kdo potřeboval jen JTAG do USB a stačí mu i informace přímo od pramene potřebného SW, uvádím link, abych nezdržoval, než se zase utrhnu napsat další řádky, což nemusí být na hned.

Na http://www.yagarto.de/ najdete všechno, co budete pro práci s MiniJTAG, nebo spíš pro práci s ARM za pomoci MiniJTAG, potřebovat. Získáte tak vlastně celé vývojové prostředí (IDE) a spolu s MiniJTAG i schopnost ARM jak programovat, tak ladit.

Samozřejmě, že podobného výsledku můžete dosáhnout i s velice jednoduchým JTAG do paralelního portu, ale není to tak moderní řešení, leckde už paralelní port (LPT) ani nenajdete a navíc je řešení do USB jaksi čistější, neboť nepotřebujete drivery pro přímý přístup k LPT pod OS Windows. Navíc uvedený MiniJTAG je i dosti rychlý. V souborech .cfg pro OpenOCD můžete nalézt položku "jtag_speed 0", kde nula je číslem, které uvádí rychlost přenosu dat přes JTAG a to tak, že je rovna 6MHz/(jtag_speed+1), tedy čím vyšší číslo, tím pomaleji. Pokud by se Vám zdálo, že při práci s MiniJTAG nastávají nějaké problémy, zkuste uvedené číslo zvýšit. Já jej bez problému provozuji na plné rychlosti, tedy s jtag_speed 0.

... pokračování

Desky plošných spojů pro MiniJTAG (se zelenou nepájivou maskou) za 198,-Kč + náklady na dopravu dobírkou, objednávejte e-mailem: siliconbrain@siliconbrain.biz.

Hotovou a oživenou desku MiniJTAG za 798,-Kč + náklady na dopravu dobírkou (zaváděcí cena, platí do odvolání), objednávejte e-mailem: siliconbrain@siliconbrain.biz.

Modul s AT91SAM7S256 SB-SAM7S256 za 798,-Kč + náklady na dopravu dobírkou (zaváděcí cena, platí do odvolání), objednávejte e-mailem: siliconbrain@siliconbrain.biz.

Náklady na dopravu dobírkou činí 117,-Kč.

Náklady na dopravu dobírkou činí v případě jedné nebo dvou desek MiniJTAG 98,-Kč a to z důvodu, že zásilka nemusí mít udanou cenu.

V e-mailu uveďte co konkrétně objednáváte, v jakém množství a pochopitelně adresu, kam zboží dodat.